KEMPO

HISTORIE KEMPO – CHUAN FA

Je těžké hovořit o historii Kempo jednotně. Je rozšířeno po celém světě a liší se tak svým vývojem a pracovní metodikou. Avšak můžeme říct, že styl, který byl po celá staletí známý jako Chuan Fa, je dnes symbolem a základem skutečné tvrdé sebeobrany ve většině systémů moderních bojových umění.

Kempo je považováno za první hybridní bojové umění, jehož historie začala roku 520 př.n.l. v Číně. Podle kanonických záznamů chrámu Lo-Yang byl 27. patriarcha indického Buddhismu Prajnatara učitelem mnicha Bodhidharma. Podle legend vyslal na sklonku svého života Bodhidharmu do Číny, protože cítil, že tamější principy buddhismu upadají a že by měla být obnovena znalost dhájny (zen koan).

Odcestoval tedy Bodhidharma roku 520 př.n.l. na sever do Číny, do království Wei, kde proběhlo jeho legendární setkání s císařem Wu z dynastie Liang. Toto setkání bylo zaznamenáno jako intenzivní rozhovor a diskuse o buddhismu a obnovení dhajny. Bodhidharmova snaha byla ale marná a jeho slova pro světského císaře nic neznamenala. Vyčerpaný a zklamaný svým neúspěchem opustil palác a odcestoval do provincie Honan, kde vstoupil do chrámu Shaolin a započat tak historii bojového umění.

Ani tam však Bodhidharma nenašel klid, protože se přesvědčil, že Prajnatara měl pravdu. Mniši byli vlivem přílišné meditace fyzicky i duševně oslabení. Někteří z nich během meditace usínali, jiní dokonce potřebovali pomoc se zvládáním základních životních potřeb. Překvapený vážností jejich stavu se Bodhidharma uchýlil do jeskyně nedaleko chrámu, aby obnovil svoji vnitřní rovnováhu a našel způsob, jak pomoci mnichům získat zpět kontrolu nad jejich životy.

Po návratu do chrámu vzal mnichy na nádvoří a začal jim vysvětlovat a ukazovat umění Shih Pa Lo Han Sho, neboli 18 rukou Lo Han. Tyto techniky, které jsou dnes základem většiny bojových umění, původně nebyly určeny jako metody boje, ale spíše jako způsob, kterým by mniši mohli prozřít a zachovat si své fyzické zdraví.

Přibližně 40 let po Bodhidharmově smrti údajně napadli klášter Shaolin bandité. Byl to první z mnoha útoků, ke kterým docházelo až do začátku 20. století n.l.

Během této první invaze se sice mniši pokoušeli chrám bránit, ale jejich schopnosti nebyly na boj zaměřeny. Vypadalo to, že chrám padne. Jeden z mnichů, kterému se prostě říká „Žebravý mnich“ ale v poslední fázi obléhání zaútočil na bandity řadou agresivních technik rukou a nohou, kterými mnohé útočníky zabil, jiné odrazil. Ostatní mniši byli touto ukázkou tak inspirováni, že požádali onoho osamělého kněze, aby je vedl a učil tento bojový styl jako formu ochrany. V pozdějších záznamech bylo toto bojové umění zapsáno jako Chuan Fa neboli pěstní metoda.

V následujících desetiletích bojová umění v Shaolinu vzkvétala a čítala přes 400 stylů. Mistr Chuan Fa jménem Ch´ueh Taun Shang však jel nalézt původní Shih Pa Lo Han Sho, které bylo po mnoho let ztraceno. Ch´ueh původních 18 technik Lo Han začlenil do svého umění Chuan Fa a zvýšil tím celkový počet technik na 72. Několik dalších let cestoval po čínském venkově a propagoval své umění ve vyčerpávajících zápasech, dokud v provincii Shensi nenarazil na muže jménem Li, který byl mistrem Chuan Fa a dalších bojových umění, včetně pověstného Chin Na). Li se k Ch´uehovi připojil a nějakou dobu spolu cestovali a trénovali, rozvíjeli tak repertoár Chuan Fa, až vytvořili celkem 170 technik. Kromě toho tyto techniky kategorizovali do pěti různých skupin označovaných zvířaty, jejichž instinktivní reakce nejlépe vystihovaly pohyby tohoto nového Chuanského stylu.

Po návratu do chrámu Shaolin, ke kterému Li a Ch´ueh patřili, seznámili mnichy s wu xing quan, technikou pěti zvířat, a posunuli tak chrám Shaolin do nové etapy ve vývoji bojových umění.

Historické prameny pro následujících několik staletí jsou nejednotné. Víme však, že umění Chuan Fa bylo zachováno a je dodnes praktikováno v Číně. Odhaduje se a předpokládá, že mezi dynastiemi Sui a Ming, které dělilo 800 let, procestovalo mnoho potulných mnichů Japonsko a Okinawské ostrovy a šířila se tak i znalost umění Chuan Fa.  Na obou místech se jmenovalo Kempo nebo „zákon pěsti“ a vyučovalo se jako doplněk ke každodennímu duchovnímu tréninku, který mniši prováděli. Mnoho mnichů si vybíralo své učedníky nebo vyučovalo v buddhistických chrámech a přinášelo tak slovo Buddhovo a sílu Chuan Fa. tak se umění snadno rozšířilo mezi lid a šlechtu.

Mnoho Japonců a Okinawanů se naopak vydalo do Číny, kde na mnoho let zmizeli, aby se vrátili jako mistři Kempo a dalších bojových umění. Jedním z těchto mužů byl i Sakugawa Kanga, který žil ve vesnici Shuri na ostrově Okinawa v 8. století. Vydal se do Číny, aby se naučil od mistrů tajemství Chuan Fa. Na mnoho let se po něm slehla zem, mnozí věřili, že na svých cestách zemřel, ale poté se, k velkému překvapení všech, vrátil jako pověstný mistr Chuan Fa. Dokonalé umění, kterému se Sakugawa naučil se pomalu začalo říkat Shuri-te a je považováno za základ či předchůdce mnoha forem moderního karate.

Hideyoshi Toyotomi vládl v Japonsku v 16. století a měl plány na dobytí Číny. Říká se, že mnoho samurajů, kteří se vrátili v průběhu války nebo po ní, s sebou přineslo i znalost Chuan Fa. To bylo v průběhu let upraveno a zařazeno do jejich stylu Jujutsu a Aikijutsu. To je největší vývoj kempa, ke kterému došlo od časů Li a Ch´ueha.  

Na počátku 17. století se znalosti kempa rozšířily i na ostrov Kjúšú, kde bylo mnoho let upravováno do své současné podoby, známé jako Kosho Shorei Ryu Kenpo (Umění staré borovice), ze kterého se odvíjejí nejmodernější verze kempa. V roce 1916 byl pětiletý James Mitose (21.potomek zakladatele systému Kosho Shorei Ryu Kenpo a hlavní osoba zodpovědná za rozšíření stylu na Západě) poslán ze své rodné Havaje na Kjúšú, aby se vzdělával v umění sebeobrany svých předků. Patnáct let studoval toto umění, které bylo přímým potomkem původního Chuan Fa. Po dokončení výcviku v Japonsku se Mitose vrátil na Havaj a v roce 1936 otevřel „Klub sebeobrany pro důstojníky“, kteří se účastnili v roce 1934 mise Britannia v Honolulu.

V té době bylo poprvé použito označení Kempo-Karate. Kempo bylo prezentováno jako unikátní bojové umění, které představovalo schopnost přizpůsobit se prostředí a okolní situaci. Originalita a reálnost jeho technik je v dokonalé harmonii duše, mysli a těla.

Důležitou postavou ve vývoji je také profesor William Chow. Od svého raného dětství, jako nejstarší syn, studoval u svého otce Hoon Chowa rodinný systém Chuan Fa. Hoon byl šaolinský mnich, který emigroval na Havaj, aby tam pomáhal zlepšit životní podmínky. William se naučil tento tradiční Shaolinský styl a po mnoha letech praxe se připojil k mistru Jamesi Mitosovi. Jejich spolupráce však trvala jen krátce a William Chow založil svůj systém Chinese Kara-Ho Kempo Karate, kde spojuje tradice japonského a čínského systému.

Kara-Ho Kempo se v 50.-60. letech minulého století stalo slavným sebeobranným systémem a přilákalo na Havaj mnoho bojovníků. Mezi nimi byli i Edmund Parker, zakladatel Amerického kempa, Adriano Emperado, který je spolutvůrcem Kajukenbo a Samuel Alama Kuoha, kterého si profesor Chow vybral jako svého pokračovatele v systému Kara-Ho.

Ed Parker své umění dále zdokonaloval a rozšířil do světa americké kempo, jak jej dnes známe. Jako mistr učil i umělce jako Elvis Presley nebo Steve McQueen. 

Mnoho dalších studentů Williama Chowa nebo Jamese Mitose pokračovalo ve výcviku a vývoji do aktuálnějších a modernějších verzí systému sebeobrany.

SPORTOVNÍ POČÁTEK – NIPPON KEMPO

V roce 1932 vyvinul Muneomi Sawayama systém Nippon Kempo, jako obranné umění, které neomezuje studenty v metodách. Z technického hlediska je založeno na technikách úderů a kopů (atemi-waza), bloků (uke-waza), hodů (nage-waza), reverzních bloků (kansetsu-gyakutori-waza) a pozemního boje (ne-waza).

Studenti cvičí a bojují tyto cvičební techniky s ochrannými pomůckami, protože dochází k reálnému kontaktu. Používají se helmy (men), ochranné vesty (do), rukavice (kurobu)...

Je přípustné zachytit ránu nebo znehybnit kloub, jako kolena a lokty k tělu nebo obličeji. Běžnou praxí je i pokus o skórování úderem do hlavy. Profesionálové se učí a rozvíjí pohyby hlavy a těla, aby se vyhnuli, odklonili nebo správně čelili mnoha kombinacím úderů a kopů. 

V Japonsku se Nippon Kempo praktikuje na více než 100 univerzitách a tvoří i součást výcviku v mnoha policejních složkách.

V roce 1960 se dostává do USA, kde je založena Americká federace Nippon Kempo, v roce 1977 bylo představeno v Anglii. Postupně se rozšiřovalo do Evropy, Mexika a dále a původní vize z roku 1932 se stala i díky moderním ochranným prvkům sportem pro každého.